Fundus (histologický preparát)

Z WikiSkript


Fundus žaludku je kraniální a nejširší část žaludku vyklenutá proti bránici a obsahující vzduchovou bublinu z potravy.

Nákres – fundus

Tunica mucosa[upravit | editovat zdroj]

Epitel[upravit | editovat zdroj]

Epitel ve fundu žaludku je jednovrstevný cylindrický hlenotvorný.

Lamina propria mucosae[upravit | editovat zdroj]

Tuto část sliznice vyplňuje řídké kolagenní vazivo, cévy a lymfatické infiltrace. Povrch je sliznice je nesouvislý, vytváří foveolae gastricae – jamky, které se zužují a prohlubují zhruba do 1/2 výšky sliznice.

Na jamky navazují žlázky fundu glandulae gastricae – dlouhé rovné tubulózní žlázy (občas mohou být rozvětvené). Žlázky mají 3 části: krček, tělo a bazi. Zastoupení buněk není ve žlázkách jednotné a rozlišujeme několik druhů buněk.

Buňky vlastních žaludečních žlázek[upravit | editovat zdroj]

Nediferencované buňky[upravit | editovat zdroj]

Nízké cylindrické buňky, které se nachází v oblasti krčku. Některé se diferencují a cestují nahoru k povrchu sliznice, aby nahradily povrchové mucinózní buňky. Jiné naopak sestupují níže, kde se diferencují a udržují populaci buněk žlázy.

Mucinózní buňky krčků[upravit | editovat zdroj]

Buňky nepravidelného tvaru s jádrem umístěným při bazi a množstvím hlenových granul při apikálním povrchu. Jejich hlenová sekrece se odlišuje od povrchových epitelových mucinózních buněk.

Krycí (parietální) buňky[upravit | editovat zdroj]

Jsou to buňky kulovitého až pyramidového tvaru, větší proti okolním buňkám. Vyskytují se zejména v horní polovině žaludečních žláz, při bazi je jich méně. Mají intenzivně eosinofilní cytoplasmu kvůli velkému obsahu mitochondrií. Produkují kyselinu chlorovodíkovou a vnitřní faktor potřebný pro vstřebávání vitamínu B12.

Hlavní (zymogenní) buňky[upravit | editovat zdroj]

Cylindrické buňky s bazálně uloženým jádrem a bazofilní cytoplazmou kvůli velkému množství ribozomů. Převládají v v dolním úseku tubulózních žlázek. Odpovídají charakteristice buněk syntetizujících a vylučujících proteiny. Hlavní buňky produkují inaktivní enzym pepsinogen, který je aktivován na pepsin kyselým prostředím v žaludku. Také produkují lipázu.

Enteroendokrinní buňky[upravit | editovat zdroj]

Jsou to cylindrické buňky s kulovým jádrem a bazofilní cytoplazmou, které jsou nepravidelně roztroušeny mezi epitelovými buňkami. Produkcí hormonů se podílejí na řízení funkce trávicího ústrojí a patří mezi DNES (difuzní neuroendokrinní systém).


Lamina muscularis mucosae[upravit | editovat zdroj]

Svalovou vrstvu sliznice tvoří snopce hladkých svalových buněk.

Tunica submucosa[upravit | editovat zdroj]

Tunica submucosa je tvořena řídkým kolagenním vazivem, ve kterém se nacházejí krevní i lymfatické cévy a obsahuje nervové pleteně (plexus submucosus Meissneri)

Tunica muscularis[upravit | editovat zdroj]

V tunica muscularis nacházíme tři vrstvy svaloviny:

  • vnitřní vrstva – šikmá (fibrae obliquae)
  • střední vrstva – cirkulární (stratum circulare)
  • vnější vrstva – longitudinální (stratum longitudinale)

Tunica serosa[upravit | editovat zdroj]

Tvořena řídkým kolagenním vazivem, které na povrchu pokrývá mezotel – jednovrstevný plochý epitel.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • MARTÍNEK, Jindřich a Zdeněk VACEK. Histologický atlas. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 134 s. ISBN 978-80-247-2393-8.
  • LÜLLMANN-RAUCH, Renate a Zdeněk VACEK. Histologie. 1. české vyd. Překlad Radomír Čihák. Praha: Grada, 2012, xx, 556 s. ISBN 978-80-247-3729-4.
  • JUNQUEIRA, L., Robert KELLEY a José CARNEIRO. Základy histologie. - vydání. H+H, 1997. 502 s. ISBN 9788085787375.
  • Prezentace ze stránek Histologického ústavu 1. lékařské fakulty.